Obrázky z filmu Poslední jednorožec

	Bílá dívka na něj pohlédla čistýma očima jednorožce - jemnýma a děsivýma v nepoužívané tváři - ale neřekla nic...
Zdál se se prostírat přes celý nebesklon, nohy měl jako obří tornáda a hlava připomínala polární záři...
	"Ule," náhlila ho." Jenže motýl dál otálel a broukal si pro sebe...
Co je to, co hledá zde, na tomto podivném místě? Věděla to ještě před chvílí, ale zapomněla to...
	Nato začala Mamá Fortuna rukama hníst noční vzduch a v krku jí přitom chrčelo několik nepěkných slov...
Do očí Lady Amalthey se zvolna vracelo hluboké tajemné moře a plnilo je, až byly staré a temné jako sám oceán...
	"...a přece má oči hloupé jako každý, kdo nikdy neviděl jednorožce..."
A jednorožka nehybně stojící na okraji lesa pronesla: "Takže já jsem jediný zbývající jednorožec."
	...pak jí teplo olízlo líčko i skráň jako sluneční paprsky, obrátila se a objala jednorožku kolem krku.
Jednorožci mají v povaze osaměla žít na jednom místě, většinou v lese, kde je sdostatek čistá tůň, aby se v ní mohli shlížet...
	Rudý býk tedy dále ustupoval bez boje, až byl zahnán na samý okraj vody. Kopyta mu omývala pěna příboje a písek se pod ním bortil...
Když opět popadl dech, začal si prozpěvovat a Běta se k němu přidala...